Hlavní navigace

Co je a co není HDTV

Sdílet

Čím se liší standardní a vysoké rozlišení

V čem se HDTV liší od klasického televizního obrazu? Především v lepších technických parametrech pro širokoúhlé obrazovky, ostřejším obrazu, sytějších barvách a zvuku v kvalitě 5.1 dolby digital. Výhoda spočívá zejména v hustější síti bodů, z nichž se skládá televizní obraz. Zatímco běžný obraz tvoří maximálně 720 svislých sloupců a 576 vodorovných řádků, tedy 414.720 bodů (systém PAL běžný v Evropě včetně České republiky), u HDTV to je nejčastěji 1920 sloupců na 1080 řádků, tedy 2.073.600 bodů. Taková kvalita si logicky žádá i výkonnější přijímače.

Teoreticky mohou existovat hned čtyři formáty HDTV: podle hustoty bodů, z nichž se skládá televizní obraz. Kromě nejčastěji používaných 1080 řádků jich může HDTV mít také 720, 1125 nebo 1250. Podle toho se pak obraz dělí na 1280 nebo 1920 sloupců. Prakticky používané formáty jsou dva: 1080i a 720p. První nabízí obraz rozložený do 2 073 600 bodů (jde o takzvané „full HD“, tedy plné HDTV), přičemž písmeno „i“ znamená, že pro přenos signálu se využívá tzv. interlacingu – nevysílají se celé obrázky, ale prolínají se pouze půlobrazy, z nichž se skládá celý obraz. Druhý formát nabízí obraz rozložený do 921 600 bodů a písmeno „p“ znamená, že jde o progresivní metodu spočívající v prolínání celých obrazů (považuje se za uživatelsky příjemnější, ale při vyšším počtu řádků je přenos signálu touto metodou technicky velmi náročný).

SDTV versus HDTV

Porovnání obrazu ve vysokém (HD) a standardním (SD) rozlišení. Pro podrobnější prozkoumání si můžete obrázek kliknutím zvětšit.

Full HD televizor přijímá všechny formy

Uživateli je v podstatě jedno, v jakém formátu toto vysílání přijímá. Přijímače většinou dokáží rozluštit oba a tudíž ani nezáleží na tom, zda konkrétní televizní kanál přechází u různých pořadů z jednoho formátu do druhého, nebo dokonce do standardního rozlišení, což lze dokonce předpokládat. Jinou kvalitu přenosu si totiž vyžádají filmy a jinou třeba sportovní přenosy, které se v HD kvalitě vysílají i na filmová plátna v kinech (podobným způsobem během velkých sportovních akcí některá multikina nabízejí placené projekce HD přenosů). Veřejné projekce si ale oproti klasickému domácímu kinu vyžádají větší rychlost bitového toku.

Pro příjem HDTV je nutný nejenom kvalitní širokoúhlý televizor nebo projektor, ale často i speciální set-top-box, který zvládne právě vyšší bitový tok a kompresní standard MPEG-4 (pozemní cestou u nás digitální televize vysílá ve standardu MPEG-2). Takové přijímače jsou o poznání dražší než jednoduché set-top-boxy pro příjem pozemní, kabelové nebo satelitní digitální televize. Ale i jejich cena postupně klesá. Domácí kino vybavené na příjem televize s vysokým rozlišením obrazu nabízí také celou řadu dalšího externího využití – přes camcordéry HD, DVD Blue Ray, rekordér D-VHS, rekordér HD po připojení ke kabelové síti, na které běží HDTV programy.

HDTV versus SDTV

Další ukázka rozdílu mezi televizním programem ve vysokém rozlišení obrazu a ve standardním rozlišení, tentokrát na příkladu německé televize ProSieben

Pravé a falešné HDTV programy

Ne všechny televizní stanice, které deklarují vysílání v HD kvalitě, skutečně nabízejí pořady natočené ve vysokém rozlišení. Některé se uchylují k tomu, že pořad natočený ve standardním rozlišení nechají „přepočítat“ do rozlišení vysokého – uměle tedy navýší počet bodů, z něhož se skládá televizní obraz, a vydávají ho za HDTV. Tento „upkonvertovaný“ obraz bývá méně kvalitní než pravé HDTV. Tímto způsobem například experimentovala Česká televize a Nova se svým prvním programem v zemské digitální síti 4 v Praze, Brně, Plzni a Ostravě.

Přepočítávání ale používají i televizní stanice, které jinak vysílají v pravé HD kvalitě. Ne vždy se totiž podaří sehnat všechny pořady ve vysokém rozlišení, a tak pokud není zbytí, část programu je nutné takto převést do alespoň částečného HDTV. Takovým způsobem začínal v České republice vysílat například prémiový filmový kanál HBO HD. Česká televize hodlá v budoucnu vysílat svůj HD program tak, že zhruba třetinu obsahu budou tvořit pořady „upkonvertované“ ze standardního do vysokého rozlišení obrazu, a zbylé dvě třetiny budou už natočeny v HD kvalitě.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).